Walliské alpy

09.10.2009 23:27

Dufourspitze je nejvyšší hora Walliských Alp a 2. nejvyšší hora Alp a tudíž i Evropy na západ od Kavkazu.
Masiv Monte Rosy obsahuje čtyři z pěti nejvyšších vrcholů Alp: podle výšky (číslo v závorce je pořadí mezi alpskými vrcholy) Dufourspitze (2, 4634 m), Nordend (3, 4609 m), Zumsteinspitze (4, 4563 m), Signalkuppe (5, 4556 m), Parrotspitze(4436 m), Ludwigshohe (4341 m), Schwarzhorn (4322 m), Balmenhorn (4167 m), Vincent Pyramide (4215 m). 
V oblasti je nejvyšší hustota čtyřtísicovek v Alpách. Hřeben podél hranic pokračuje horami Liskamm, Castor, Pollux, Breithorn, ...

Vrchol Dufourspitze leží ve Švýcarsku 200 metrů od hranice s Itálii. Přesto je někdy za nejvyšší horu, která leží jen ve Švýcarsku považován Dom (4545 m) ze skupiny Mischabel kousek na sever od Zermattu.
Hora byla poprvé zdolána v roce 1855 horolezci Ch. Smyth (Zemřel o 10 let později pádem při sestupu z Matterhornu), F. Smyth, Ch. Hudson.

Vrchol byl pojmenován po švýcarskem výrobci přesných map Dufourovi.
Jižní a východní stěna spadající od Nordendu a Zumsteinspitze až do italského údolí Valle Anzasca je se svými 2470 metry jednou z nejimpozantnějších v Evropě.
V hlavní sezóně vyleze na nejvyšší vrchol Dufourspitze 10-50 lidí za dobrých podmínek.

Jméno Monte Rosy je tak trochu záhadou. Nejpravděpodobnější je, že pojmenování pochází z místního dialektu "patois" Ossolského údolí a Valsesie. Podle tohoto nářečí slovo "rösa" znamená ledovec. Druhou možností je pojmenování podle červené barvy, do které se západní hřeben ponoří při západu slunce. Takto se už ale jmenuje Matterhorn v italštině (Monte Cervino - červená hora).

 

Matterhorn (italsky Monte Cervino, francouzsky Mont Cervin nebo Le Cervin), je považován za jednu z nejkrásnějších a nejpopulárnějších hor Evropy. S nadmořskou výškou 4478 metrů je zároveň také sedmou nejvyšší horou Alp. Tyčí se na hranici mezi Švýcarskem a Itálií, nad švýcarským Zermattem a italským městem Breuil-Cervinia. Jméno Matterhorn pochází z německého matte (horská louka) a charakteristického tvaru hory, horn (roh). Stále častěji se tato hora uzavírá pro výstupy horolezců (dočasné zákazy k lezení). Důvodem jsou nebezpečné sesuvy hornin z výšky nad 3500 metrů, které způsobuje postupné tání permafrostu (trvale zmrzlé horniny, pokrývající svahy hory).

Historie
Matterhorn byl poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovkou a výstup na něj byl dlouho považován za nemožný. První pokus podnikl roku 1857 breuilský lovec Jean Antoine Carrel se dvěma druhy. Dostali se pouze na Tete du Lion, ale vytyčili cestu Lvím hřebenem, kterou se pokoušela o prvovýstup většina dalších výprav. Aby se jim sousedé ve vesnici neposmívali, šli tajně a tvrdili jim, že jdou lovit sviště, protože lezení po horách bylo tehdy považováno za podivínství.

V roce 1861 se o horu začali zajímat také horolezci. O výstup se nezávisle na sobě pokoušeli Angličané Edward Whymper a profesor John Tyndall. Nejvýše se ale toho roku dostal Carrel (cca 4000 m), který na tom místě vytesal do skály svoje iniciály.

V roce 1862 se z této sestavy podařilo nejvýše dostat Tyndallovi (Pic Tyndall, 4241 m). Whymper dosáhl přibližně 4150 m a při sestupu vytesal svoje iniciály metr nad Carrelovy.

Roku 1863 se Carrel s Whymperem spojili, výstup museli vzdát kvůli sněhové bouři. Tohoto roku vznikl Italský Alpský spolek (CAI), jehož vedení následujícího roku pověřilo Carrella, aby provedl prvovýstup na Matterhorn, a zajistilo mu finanční podporu.

V létě 1865 přijel Whymper opět do Breuilu. S Carrelem se pohádal a jiného vůdce ve vesnici nesehnal. Proto se rozhodl zkusit vystoupit hřebenem Hörnli dřív, než ho Carrel předejde, a odešel přes Theodulské sedlo do Zermattu. Zde ho čekaly další špatné zprávy - nejen že nesehnal vůdce, ale zjistil, že se na výstup připravují další dvě výpravy. Nakonec se však všichni spojili a 13. července v sestavě Edward Whymper, reverend Charles Hudson, Robert Hadow, Lord Francis Douglas, chamonixský vůdce Michel Croz a zermattský vůdce Peter Taugwalder se synem vyrazili nahoru. 14. července 1865 stanulo všech sedm jako první na vrcholu Matterhornu po výstupu hřebenem Hörnli (variantou oproti dnešní normálce - traverzovali horní částí severní stěny). Na vrcholu vztyčili místo vlajky Crozovu modrou košili na žerdi ze dvou svázaných holí. Při sestupu potkalo Whymperovo družstvo neštěstí. Nezkušený Hadow se smekl a strhl s sebou i ostatní. Lano spojující Douglase a Taugwaldera-otce se přetrhlo a Whymper s oběma Taugwaldery se zachránil. Ostatní se zřítili do severní stěny a zahynuli.

Mezitím Carrel postupoval Lvím hřebenem téměř expedičním stylem. 12. července postavil první stan na Col du Lion a druhý na Pic Tyndall. Potom sestoupil do prvního tábora, který mezitím nosiči zásobili vínem a pečeným masem. 13. července se z pověrčivosti o vrchol nepokoušeli, pouze odpoledne vyšli do druhého tábora. Ráno 14. července vyrazili k vrcholu, chyběla jim jedna hodina a byli by na vrcholu první. Když na ně začali Whymper a spol. halekat, zklamaně se otočili a sestoupili. Mezitím v Breuilu dalekohledem zpozorovali postavy na vrcholu a spustili bujaré oslavy italského prvovýstupu. Ihned také poslali do Aosty posla, který cestou v každé vesnici oznamoval tuto novinu. Později v Breuilu přítomný zástupce Italského Alpského spolku při pozorování vrcholu napočítal sice sedm osob, ale vysvětlil si to tak, že díky své opilosti vidí Carrelovo čtyřčlenné družstvo dvojmo. Z omylu vyvedl Breuilské až sám Carrel, který dorazil ráno sám, protože jeho kolegové se báli ve vesnici ukázat. Aby ostudu alespoň částečně napravili, vystoupili 17. července na vrchol Lvím hřebenem Carrel a B. Bich a vztyčili zde italskou vlajku.

—————

Zpět